wz

clevelandský deníček

pondělí, 6.5.2013

den d. vstávám kolem šesté, taxi čekám kolem sedmé, protože nemám ponětí o tom, jaký bude provoz. bylo to moc brzo. na letišti snídám, s jídlem by mě asi nepustili. dva bonbony halls mi ale prekvapivě nesebrali. ještě před kontrolou pro jistotu vyhazuju čepel ze skalpelu, na tu jsem zapoměl :). američané vedle si povídají o letišti charlese degaula (cdg). "je bezpečné proto jak je navržené." jak se brzo presvědčíme, měli pravdu. let probíhá bez problémů a není nijak zajímavý. posledních 20km do paříže kvůli bezpečností neletíme ale jedeme.

na přestupní bránu se chystáme jít pěšky. na palubních lístcích nemáme informaci, která to je. holka z personálu se to snaží zjistit aby nás poslala do správné fronty. přístroj nefunguje což šikovně reší tím, že s ním začne třást. třásla ale málo a elektronky se nepřeskupily do požadovaného tvaru a tak nás posíla dál jen tak. cesta po cedulích nás dovedla do ... duty free obchodů. ptáme se zaměstnankyně:

my:"jsme špatně, potřebujeme na terminál 2e, brány m."

ona:"to jste spatně (no shit sherlock), terminál 2e jsou tři budovy (wtf?!). musíte zpátky a po schodech nahoru."

eskalátory jedou jen dolů, schody jsou uzavřené. cdg je bezpečné letiště. procházíme okolo bezpečnostní prohlídky a těšíme se, že ji tak budeme znova absolvovat. jedeme vnitřním vlakem/metrem/tramvají do spravné budovy. čekání si lze ukrátit hraním na ps3 nebo posloucháním hudby v polstrované polokouli. škoda že je obojí beznadějně obsazené.

let probíhá v pohodě, mám spoustu času vidět filmové novinky co jsem nestihl v kině (frankenweenie, wreck-it-ralph, zero dark thirty). při přistání jsou turbulence, párkrát se propadneme o pár metrů. nikdo nekřičí a nemodlí se. lidi jsou hrozní ateisti. za trest přistáváme jen na levou stranu podvozku.

máme 3 hodiny do dalšího letu. míříme na imigrační. na obrazovách nám běží hrané instrukce jak komunikovat s uředníky. kolega má problémy, protože mu kdysi vytiskli nekvalitní vízum. já akorát neumím počítat. na nahrání na smeč v podobě otazky "jaké meetingy budete absolvovat?" raději neodpovídám "k smrti nudné." měl jsem dojem, že v letištním rozhlase hlásili moje jméno, ale instruktážní video ho přehlušilo. začínám mít neblahou předtuchu, která se potvrzuje. kufr co vypadá jako můj patří panu hernandezovi. letištní personál potvrzuje ztrátu v cdg a tak se vydávám nalehko. čeká nás další bezpečnostní prohlídka. všichni se díví, že jsem celkem nalehko. další smeč "já si stejně všechno chci koupit tady." si nechávám pro sebe. v security si poprvé užívám užasný svlíkací skener, co má černé pozadí na kterém černé zbraně krásně vyniknou.

čekání zpříjemní internet a barevný tunel. slabší povahy si ho zpříjemňují spánkem.

let detroit - cleveland trvá 20 minut od vzlétnutí do přistání. jen co vzletíme, tak přistáváme :-). mezitím se můžeme kochat pohledem na centrum clevelandu koupající se v paprscích zapadajícího slunce. stavuju se oznámit ztracené zavazadlo. mělo by být v pondělí. jak jsem se později dočetl, mohl jsem na místě dostat balíček s toaletními potřebami nebo 50 dolarů. tak přístě.

auta nejsou rezervovaná, prý byly problémy s kreditkami. na hotel dorážíme někdy kolem půl čtvrté ráno českého času (pul desátě večer místního) a jdeme spát.

úterý, 7.5.2013

kufr nedorazil. v hotelu mi dali zdarma všechno co jsem potřeboval. v osm ráno jsme si dali snídani v hotelu, velký švédský stůl. dal jsem si jogurt s chlebem a vyborné banánové muffiny.

máme dvě auta, mazdu 3 a chevrolet cruze (fkůži, feletrice, bez navigace). do práce nejezdíme po dálnici a cesta vede skrz moc hezké (a drahé) čtvrti. v práci nemáme moc meetingů, seznamujeme se s kójemi kde vlastně vůbec nebudeme sedět. nemám redukci na nabíječku ale u kolegy nacházím koncový kabel co se dá použít takže jsem teď nejlíp vybavený.

kufr stále nedorazil, tak jdeme na pivo s kolegyní která byla půl roku v praze. vybíráme bahama breeze, protože tam můžeme dojít pěšky. po pár pivech se vracíme, kufr dorazil. recepční mi říká, že mi volal. já jsem řekl, že jsem byl na pivu. protože mě asi neslyšel a viděl můj sťastný obličej, že už konečne kufr dorazil, logicky se zeptal "vy tam máte pivo?" (asi zná čechy velice dobře).

středa, 8.5.2013

první den se spoustou meetingů (5 nebo 6 hodin). dávám si americkou snídani. v práci máme oběd donesený přímo do konferenční místnosti. odpoledne jdeme všichni na večeři do italské restaurace bravo! (mapa). mám smažená kuřecí prsa obalovaná ve strouhance a špagety s boloňskou omáčkou (chicken parmesan milanese) a sladší bílé víno. platí starej rockwell, takže jsem dnes celý den jedl zadarmo. je to opravdu země splněných snů (průměrného čecha).

čtvrtek, 9.5.2013

stále trochu jetlag, probouzím se kolem šesté. zase nás čeká spousta meetingů. večer hospoda s bývalou kolegyní, nyní spokojenou matkou v domácnosti (bahama breeze u hotelu).

pátek, 10.5.2013

meetingy, meetingy, meetingy. večer hospoda s kolegou co se přestěhoval. hospoda se jmenuje winking lizard (mapa) , mají tam spoustu různých druhů piva a americké porce jídla. bohužel jsem nevyfotil, sorry :-).

sobota, 11.5.2013

venku je opravu ošklivě, ale naštěstí nás čeká jen výlet po chrámech konzumu a večeře v mexické restauraci. je to náročné. v nákupáku v mentoru je nějaká akce místní policie plná soutěží a ukázek vybavení a vůbec, policajt je váš kamarád. posbíral jsem nějaké letáky, bohužel tam chybí informace jak dotyčné drogy získat (pravda, u alkoholu nebylo třeba, to zvládáme bez problémů).

večer toho máme opravdu plné zuby, mexická večeře je příjemná (kuřecí burrito s rýží a pivo z mexického pivovaru co postavili češi). nasycení se vydáváme zregenerovat na hotel. na nějaké opíjení není vůbec chuť.

neděle, 12.5.2013

počasí se moc nezlepšilo, je celkem zima (okolo 7°c, 44°f). sem tam svítí slunéčko. můžu si půjčit auto, ale nevím kam vyrazit. usínám u počítače vsedě, byl to dobrý nápad nikam nejezdit. odpoledne jedeme na žranici ke kolegovi z pátku. bydlí v moc pěkné lokalitě, jíme hromadu skvělého jídla, pijeme vcelku dobré pivo (nakonec padlo 19 kousků), kecáme. na hotel se vracíme před 23 hodinou.

pondělí, 13.5.2013

fryšno, 41°f (5°c). dalších 6,5 hodiny meetingů (minimálně :-)). večeře překvapivě v bahama breeze. pivo skončilo dřív, vydávám se fotit, ale nic zajímavého z toho není.

úterý, 14.5.2013

celkem zima a ošklivo, poslední den plný meetingů. teď už to budou jen půldny. po práci vyrážíme na doporučení kolegyně do mexické restaurace poblíž hotelu. skvělá volba, praskám. a navíc mám úžasný půlllitr :-). po večeři se vydávám fotit, ale pořád nic moc.

středa, 15.5.2013

posledních pár meetingů. oběd v bistru dole, dávám si sýrové ravioli s opečeným chlebem. večer jsme se vydali, kdo potřeboval, dokupovat drobnosti. v obchodě, kde jsme si chtěli dát pizzu nám zavřeli, tak jsme se vydali zase do bahama breeze. nevím, jak to dělám, ale vždycky mám nejvetší porci :-(.

čtvrtek, pátek 16-17.5.2013

do práce se vydáváme v klidu později. neměli jsme mít moc diskuzí, ale nakonec jsme si hodně popovídali při loučení se šéfkou co v nejbližších dnech. pak ještě přišel kolega s týpkem z marketingu a něco jsme dořešovali. pak jsme vyrazili do targetu, sehnat pro kolegovu učitelku angličtiny šampón, který prodávájí jen oni. ačkoliv to byl už druhý co zkusil, šampón taky neměli. asi se bude muset holka přeorientovat na nějaký co prodávají v česku :-). kolega se konečně dočkal! nenašli jsme pořádnou restauraci a tak máme obídek v neznámém řetězci chick-fill-a (čti chick filé jako kuřecí filé).

na letišti jsem konečně sehnal pohledy, ale zase se odtamtud nedají poslat. schánka nět. let do new yorku má zpoždění hodinu. aspoň nám zdarma dali limonády, vodu a nějaký brambůrky a zdravé energetické tyčinky. z letadla jsem viděl mrakodrapy v dáli ve zlatém oparu zapadajícího slunce. na letišti jsme museli spěchat protože nás čekala další bezpečnostní prohlídka a měli jsme jen hodinu a něco (a taky jsme přebíhali z terminálu dvě na terminál jedna pěšky).

stihli jsme to celkem v pohodě a čekal nás šestihodinový let. dvě hodiny jsem si ukrátil gangster squad, zbytek jsem se rozhodl spát. v paříži to tentokrát jde lépe, sice musíme zas přes bezpečáky. alespoň netrvají na tom, abysme si sundali boty. američani se rovnou zouvají jak jsou zvyklí "z domova". čekáme asi hodinu, do letadla nás vezou autobusem. čsa asi stávkuje, protože jsme měli letět s nimi a ne air france. sedím u bezpečnostních dveří, musím mluvit anglicky. nakonec žádná instruktáž není, asi vypadám jako inženýr.

spím už při vzletu, probouzím se jen na jídlo :-). v praze kufr překvapivě nedorazil. s objednaným taxikářem se chvíli naháníme, protoře nechce platit za vjezd k terminálu. nakonec jsme se našli a vyrážím asi ve čtyři směr rybalkova.

the end?

sobota 18.5.2013

v osm zvoní telefon. kufr dorazí v 22:00. přítomní příbuzní oslavující několikery narozeniny zbystřili a deklarovaná chuť k odchodu v očekávání dárku nebo suvenýru zmizela.

kufr dorazil v pořádku, jen jeden obal je poněkud křuplý. nic co by nespravila trocha duct tape. a kruci ...

the happy end

zpět