wz

clevelandský deníček

neděle, 26.8.2007

vstávám kolem 6:30. letadlo nám sice letí až v 9:30, ale musíme si nechat rezervu, aby byl čas na odbavení a tak. za nekřesťanské peníze si nechávám zabalit kufr do smršťovací fólie, ale vyplatilo se to. kolem 11:10 přilétáme do amsterodamu. odlétat máme v 12:55, ale než se dostaneme z letadla a přes security, máme co dělat abysme stihli čas na nastoupení (kolem čtvrt hodiny před startem). moc nás nepovzbuzují hlášky rozhlasu o pasažérech, kteří nepřišli včas a kterým budou vykládat zavazadla. nakonec to ale naštěstí stíháme.

v detroitu jsme se svezli "tramvají", která vozí pasažery z jednoho konce na druhý (video). jak jsme později zjistili, asi jsme to neměli dělat, protože náš nástup byl blízko, ale tramvaj nás zavezla daleko od něj. navíc jsme museli tahat kufry a projít nejen security ale i imigrační kontrolou. myslel jsem, že ty pauzy mezi lety budou nuda, ale byl to pěkný závod s časem :-). naštěstí jsme vyhráli.

do clevelandu jsme přiletěli podle "leteckého řádu" včas, kolem 18:30 místního času. podle mých digitálek, které jsem nechal na selč bylo kolem půl jedné ráno. trochu zmatků bylo s kufry, protože odběrní místa zavazadel na clevelandském letišti neukazovala zrovna přesné údaje. (hopkins intl.: mapa, satelit, nebo stačí najít čudl satellite v pravém horním rohu, tam jak končí obrázek).

do pujčovny aut nás zavezl autobus, ani jsme nemuseli chodit. líné spojené státy nás vítají :-). auto, které nám přidělili jsem si díky jeho krásným předním partiím překřtil na, v domorodštině, butt-uggly (hnusný jako prdel). no, ale jezdí to, tak nemužeme řikat nic.

technická data
model:jeep compass 4x4
motor:2.4 litrový čtyřválec
výkon:172 koní při 6000 ot.
toč. moment:přibl. 224 nm při 4000 ot. (165 pound-feet@4000 rmp)

nic zajímavého se jinak nedělo. rychlá večeře v burger kingu (filé v žemli + hranolky + dr. pepper, asi za 5 dolarů, možná 6 :-). a pak už vesele do hotelu, umýt se, vyčůrat, pomodlit (svatá bible přiložena v nočním stolku) a spát. (holiday inn east: satelit, ta černá budova blízko dálnice, vpravo nahoře od b).

pondělí, 27.8.2007

nějaké fotky z mého skromného pokojíčku. jsem v něm sám, dva bysme se tam určitě nevešli.

hurá do práce (satelit, cesta). schůzka s darrenem, naším kontaktem zde, je až v 9:30. máme ten luxus prospat se z jet lag (domorodý výraz pro časový posun). dneska se vlastně nic neděje. firma pořádá team-buildingový piknik se spoustou žrádla a pití zadarmo. jak bysme mohli, jako správní češi, odmítnout. oběd: dva párky v rohlíku (hot-dogs) a nejaká kola, sprite a voda. hrajeme frisbee, fotím, po 5 minutach fotbalu mě píchá v boku. tiše umírám. (campbell park: satelit)

kolem čtvrté hodiny se pomalu začínájí vytrácet lidi, mizíme také. vyrážíme na východ, kde by, podle rady kolegů, měla být veřejná pláž. po několika mílích se propracováváme k pobřeží. bohužel pro nás u jaderné elektrárny. ryba, plovoucí na hladině na nás vyzývavě mávala a mrkala třetím očkem, ale ke koupeli nás nezlákala.

vydali jsme se zpět na západ, tentokrát ovšem blízko pobřeží. přece jen, hledat pláž 10 mil od něj jde težko. nakonec jsme uspěli a nějakou tu písečnou pláž našli (headlands beach: mapa, cesta). bohužel jsem měl vybitou baterku, žádné fotky nemám. voda byla krásně teplá a tedy se nekonalo obvyklé vyjeknutí při dotyku jistých citlivých partií a vody. vlny byly malé a kdyby voda nebyla sladká, člověk by měl dojem, že je u moře (jezero erie je totiž velké jako čr). u auta se nám potulovalo nějaké zviřátko, kolega ho vyfotil. podle mě to je skunk, podle kolegy rosomák. tak nás rozsuďte.

(update: podíval jsem se na fotky kolegy na normalním monitoru, a skunk to nejspíš není. zmátl mě obrazek na malém displayi foťáku).

(update2: tak je to prece jen skunk (proužkovaný), říkala to naše moudrá spolubydlící irena. nechť jí tento zápis učiní uznávanou zooložkou a zajistí nehynoucí slávu ;-)).

zbylou část dne jsme věnovali návratu podél břehu jezera a hledání místa, kde bysme naplnili své nenažrané žaludky. dlouho a dlouho jsme jeli podle jezera, lakeshore blvd. se ta silnice jmenuje v domorodštině (něco jako "cesta na břehu jezera"). překvapivě se pořádná žrádelna cestou vůbec neobjevila. až míli před domomovem se zjevila hromada fast foodů a protože jsme hlady viděli za roh, vybrali jsme taco bell (takový pepek namořník ve mě moc důvěry nevyvolal. taco bell je takovej mexickej mek donald. všude okolo byli bratři a sestry, takže slabší povahy by asi odpadly, ale my měli hlad a tak nás jen tak něco neodradilo. dal jsem si pikantní kuřecí burrito a pepsi (asi 3 dolače, pokud se pamatuju dobře). dobře najedení jsme mohli jít v klidu spinkat.

úterý, 28.8.2007

první den, kdy jsme skutečně pracovali. po práci jsme dali na doporučení darrena a stavili se na mayfield road u applebee's (mapa) na steak, tedy alespoň kolega si ho dal. ja jsem měl grilovaná kuřecí prsa, bramborovou kaši a zas kolu (jo já vím, budu tlustej. nebojte, dávám si diet pepsi nebo diet colu). bylo pěkně, tak jsme se vydali do downtown (centra - mapa, cesta z hotelu ). člověk by ani nečekal, že to potrvá tak dlouho :-). fotky ani nemá cenu dál komentovat. snad jen, že jsme byli na okraji ponekud drsnější části clevelandu. jak nám ve středu řekl darren, kdysi bylo centrum dost nebezpečná část města. teď už to je nebezpečné jen někde. parkování na hoďku stálo 3 čtvrťáky.

středa, 29.8.2007

dneska musíme vstávat brzo, protože místní admin je ranní ptáče. překvapivě není sám, zdá se že kolem 7:00 chodí do práce více lidí. pak následuje první celodenní školení, jeden z důvodů naší cesty sem. je to dost vyčerpávající, ale jako náplast dostáváme 1gb usb flash disk (nevalné kvality). večer nás darren bere na místní zábavu, na baseball (jacobs field: mapa). máme sice špatná místa z pohledu američanů - nemůžeme chytat míče, které letí do hlediště - ale to nám vcelku nevadí (sektor 178). alespoň se nemusím bát o foťák a máme krásný přehled o hře. lístky stály 22 dolarů, ale my je neplatili :-). na večeři si dáváme domorodou klasiku pro podobné rituály - hotdog. hned v první směně se domácím indiánům povedly dva homeruny a tak získávají 4 body (3 za první a 1 za druhý). pak už to nebylo tak zajímavé; i když se našly pěkné akce. většinou dvojauty, které poslaly cizí tým - twins - zpátky do pole.

čtvrtek, 30.8.2007

dnešek začínáme snídaní v baker's square. dávám si specialitu podniku, baker's omelette (první obrázek); omeletu, ve které je zamíchaná zelenina, strouhané opečené brambory (těřko se to popisuje :-) a tousty. kapku jsem to přehnal, protože to je za 6 dolarů jen za tohle :-). vyrážíme s malým zpožděním do práce a doufáme, že to stihneme do 8:30, kdy nám začíná školení. samozřejmě díky murphyho zákonům je na cestě zácpa a samá červená na semaforech. ale nakonec prijíždíme jen o pár minut později. školení trvá zase celý den, ale poslední blok trvá naštěstí jen 40 minut.

z práce jedeme ukojit naše konzumní touhy. kolega se prý má konečně slušně obléct a já si možná seženu nějaké ty botky a jiné kraviny. bohužel v místních chrámech konzumu mě nic neuchvacuje, krom hodinek. vzápětí zjišťuji cenu 695 dolarů takže se přes lži o tom, že se mi nelíbí dostávám k dvěma téměr stejným hodinkám za 195, se slevou na 156. naštěstí se mi na jedněch nelibí pásek a na druhých zase hodinky. drze se na to vymlouvám a mizím pryč ("bohužel, zdá se, že moje hledání dokonalých hodinek bude pokračovat, díky za váš čas." :-). v sears jsem našel pěknou levisku, ale m je moc male a l moc velké. kruci. večeře je ve fást fůdu, zkouším fish and chips - britský žrádlo v usa, to je vtipné co. celé to je završeno tím, že jsem propásl pěkný západ slunce. jediný den, kdy byly mraky, a ja se koukám po kravinách. dojíždíme do hotelu a jdeme spát, čeká nás poslední den pracovního týdne a pak už hurá na niagáru.

pátek, 31.8.2007

pátek, zvlášťť když je v pondělí volno, nás podaroval volným parkovištěm. spousta lidí si chtěla udělat čtyřdenní víkend, takže si v klidu vybíráme místo ve stínu. snážím se vyfotit veverku, ale ta mrcha zdrhá a nebo je moc rychlá a než stihnu vystihnout nějakou jeji pěknou pózu, je akorát tak rozmazaná. ale neboj, já tě dostanu.

v práci jsme měli celodenní meeting s darrenem, snažíme se maximálně využít čas, po který tu jsme, na posunutí se dál. při obědě nám ještě radí, kam zajet kromě niagáry. cestou z práce se stavíme v north chagrin national park (hned vedle silnice, kolem které jezdíme do práce, mapa). tady toho sice není tolik zajímavého, ale aspoň něco jsem vám vyfotil. necháváme se zlákat cedulí o vodopádech, načež zjišťujeme, že jde o přepady vody jako jsou na každém obyčejném potoku. ale možná jsme šli špatně. ve skrytu duše doufám, že nedopadnu stejně na niagáře :-).

městských parků je celkem asi 12 a tvoří pěkný půlkruh okolo clevelandu.

na večeři se stavujeme v eat n'park, levné a pěkné restauraci asi míli od hotelu. protože jsem fotil tohle pěkné červené auto, vzal jsem si do restaurace foťák. ujala se nás pěkná černoška servírka. kolega neměl foťák žádný. přesto se udál zajímavý rozhovor:

servírka: "vy jste fotograf?" (směrem ke kolegovi)

kolega: "ne." (ukazuje na mě, protože ja jsem jediný kdo ho má)

servírka: "jste fotograf?" (směrem ke mně)

já: "ne..." chtěl jsem říct "ne povoláním, fotím protože mě to baví", ale nějak jsem zapoměl na sloíčko "job" :-)

já: "just an amateur." snažil jsem se zachránit situaci tím že jsem řekl, že jsem jen amatér. to teda jsem, když se ani nedomluvím :-) (tak a teď se náš drahý papá zatetelil blahem, ondrášek přiznal, že neumí šprechtit po anglicku)

no nic, konec trapného intermezza. dávám si 5 krevet, zapečených s krabím masem a sýrem a ještě něcím (baked stuffed shrimp), opečený brambor ve slupce a salát. s dietní pepsi to dělá nějakých asi 10 dolarů, nevím přesně, protože jsem musel dát učet při placení. a jestě dolar dýžko, protože to je jediná věc, z čeho číšníci žijou. pak už jen šupajdíme do hotelu, vyspat se a připravit na čtyřhodinovou cestu do niagara falls k těm jejich wassrfalům (to nemá nic společného s falusem, bacha na to :-)

sobota, 1.9.2007

ráno, kolem půl osmé vyrážíme na cestu. stavujeme se v baker's square na snídani (máme ji par set metrů od hotelu). dávám si citronový koláč, 3 dolary za odhadem 1/6 koláče. ale je fakt dobrý, tak jim to odpustím.

svištíme po interstate 90 na východ (cesta). cestou se nic zajímavého nestalo, možná krom toho, že od posledně tam prý vyrostly budky na vybírání mýta. a staví se další. stát new york je nenažraný :-). naštěstí to není nic tragického, 2,60 za 67 mil dlouhou cestu. ale zas jsou tam lepší silnice než v pensylvanii, která předcházela. ve státě new york jsou taky okolo dálnice vinice (to se to rýmuje :-). míjíme buffallo, a za další tak hodinu už jsme na místě.

niagára

na parkování jsme si vybrali goat island (mapa, satelit - pro lenochy, co nechějí klikat, cesta), parkování stálo 8 dolarů. ale aspoň nebylo časove omezené. vydali jsme se prvně k horse shoe, to je ten vodopád ve tvaru podkovy. po pár ticících fotkách jsme přešli k american falls, to jsou ty obyčejnější, ale zas patří celé američanům. o dalších pár tisíc fotek později jsme se vydali hledat něco k snědku. připadali jsme si jako v indii a ne ve státech, takže než jsme narazili na normální jídelnu, kus cesty jsme ušli. k obědu jsem si dal tuňákový sendvič a vodu. vracíme se zpátky, cestou kupuju pohledy a známky. kolega se chce vydat na cestu jeskyní a podívat se na vodopády zezdola. ja vyrážím na vyhlídkovou věž.

koukám na ceny a hrozím se. 13 dolarů za přiblblou prohlídku z věže? po bližším ohledání zjišťuji, že to je cena s cestou lodí k vodopádu. na to vám kašlu, sprchoval jsem se včera a modrá mi nejde k pleti (barva pláštěnek). za pouhý dolar získávám dvě jízdy výtahem a procházku nejen dole u paty vodopádů, ale i horní pohled z vyhlídkové věže. kauf století :-).

vracím se na místo setkání, kolega nikde. jdu se podívat k autu a s hrůzou zjišťuju, že jsem nechal uplně otevřené okno (asi to bude v genech nebo co ;-). jediné, co se mohlo ztratit, krom auta, byly reklamní mapy a moje sluneční brýle. to opravdu nestálo za ukradení. vracím se na místo srazu, kupuju vodu za 2,5 dolaru (předražená, ale co se dá dělat). za chvíli přichází kolega, jeskyní se projít nebyl. vůbec se tomu nedivím, fronta na atrakci má 3 kilometry :-) (no dobře, tak jen 500 metru a je pekně zakroucená). konstatujeme, že jsem to s vyhlídkovou věží vyhrál a odjíždíme pryč. poštovní schránku nikde cestou nevidíme, pohledy budeme holt posílat z clevelandu.

výletů ještě nemáme dost, tak se stavujeme v presque island state park (mapa), ale tady není celkem nic zajímavého. měly tu prý být nějaké písečné duny, ale to je spoustu let. na mapě nacházíme lighthouse (maják) a vyrážíme k němu. překvapivě je to snadno přehlednutelný baráček, obklopený stromy. stmívá se a tak pomalu vyrážíme na hotel. cestou na nás blikne žebravé oko a tak po natankovaní (ten den už druhém) počítáme, kolik naše vozítko žere. dostáváme se k 9l na 100 km, což zas tak hrozné není (26 mpg - miles per galon). nádrž na 51 litrů tedy bude původcem "problému". cestou už se nic zajímavého nepřihodilo, stavujeme se v subway na večeři. nechávám si dělat kuřecí bagetu namíru - řeknete si jakou výplň a bagetu (bílá, tmavá ...) byste rádi, pak se to ohřeje v troubě, přidá se zelenina dle výběru a k tomu nějaké pití (dietní pepsi) a je hotovo.

neděle, 2.9.2007

vyrážíme do cuyahoga [kajahóga] valley national park (mapa, cesta), okolo 10. hodiny. je to kousek, ale kvuli opravám silnic (v ohiu je jich teď v létě hodně) jsme přejeli, a museli se otočit. protože už bylo kolem 12. byl čas na obídek. stavili jsme se v denny's. já si dal captain's platter s dietní kolou (abych nezapoměl, ve spoustě restaurací i fast food je free refill - zadarmo si dolijete pití. ještě, že tu je málo čechů, ti by je zruinovali). captain's platter jsou dvě filety, krevety na špejli a fritované krevety, nějaká omáčka a hranolky nebo bramborová kaše. za 6.99 celkem dost jidla a taky vcelku dobrýho. ještě nám poradili, jak do cuyahogy.

zastavujeme se u informací pro turisty (happy days visitor center: mapa) bereme mapu a ptáme se na místa, která bysme si neměli nechat ujít. vydáváme se na doporučenou procházku po stezce, která vede po lesích za střediskem s informacemi (ledges trail). lesy jsou skoro stejné jako u nás, veverku jsem nestihl vyfotit, utíkala moc rychle. jediný rozdíl je v tom, že na spoustě míst slyšíte nedalekou dálnici různé velikosti. nezapomeňte se důkladně podívat, jak podle američanů vypadá scenic overview. mysleli jsme si, že něco uvidíme. no, viděli jsme. aspoň jsme se pěkne prošli.

dál jsme se vydali na brandywine falls - brandyvínské vodopády (satelit). kdysi tu bývala živá vesnice, ale postupně vymřela. po chvíli focení jsme se vydali podívat se přímo k řece. tady ovšem žrali komáři, takže se doteď snažím nemyslet na to svědění. nepomahá to. cestou zpátky jsme jeli po dvojce a na večeři jsme se stavili v mentoru, byl poblíž. po chvíli hledání jsme se rozhodli pro ponderosa steak house. podle kolegy byl před pár lety celkem dobrý. dávám si newyorský steak s bufetem - můžete si vybrat co chcete za zeleninu. dokonce i kuřecí křidýlka jako předkrm. dělám si salát a přidávám k tomu polívku. steak je celkem velký, ale stejně si myslím, že jsem dostal kolegův steak, půllibrák. protože jeho na půllibrák rozhodně nevypadá, nejen proto, že je menší nez můj newyorský. ale neozýva se, tak má smůlu. což je dobře pro mě. celkový účet i s dietní kolou je 13,69. plus dolar dýžko. aby to stálo za to, cpu do sebe citronový koláč z bufetu i něco jako koblihu, kterou jsme dostali ke steakům. za ty prachy si to užiju i kdybych měl prasknout!!! (řekl čech ve mě :-).

pondělí, 3.9.2007

vstáváme kolem 10. a vyrážíme na cedar point (mapa, cesta). měly by tam být nějaké atrakce (a pohony, že michale :-). jedeme zase po lakeshore boulevard, je tu spousta pěkných domů, ani nestíhám fotit. ale po hodině jízdy to už ovšem začíná být poněkud jednotvárné. "město" naštestí končí a nás čeká už jen volná krajina přerušovaná občas nějakým tím městečkem (z nichž je každé nejkrásnější v americe, alespoň podle cedulí). jedno opravdu pěkné se jmenuje lorain (mapa), ale míříme jinam, takže se nezastavujeme.

na cedar point se nám nedaří zjistit, jestli 42 dolarů, které chtějí, je jen za vstup, nebo jestli jsou v tom i nějaké atrakce a tak na to kašleme a jedeme rovnou do sandusky (mapa), odkud má odjíždět lod na ostrovy. sandusky je taky celkem pěkné městečko, ale nemáme moc času, protože v 13:30 ním jede lodička. expres ... jet-express. dva motory s 1100 koňmi každý. taky stojí 36 dolarů za zpáteční jízdenku na oba ostrovy. mapa trasy jet-expres (červeně).

první ostrov se jmenuje kelleys island (mapa) a přešli jsme ho tak za hodinu. nejzajímavější byl sever, kde je malý přírodní park. no ale než napíšu něco o něm, nezbytná nutriční informace, protože to jistě někoho zajímá. ze spousty obchodů s beztak mizernými suvenýry a předraženými restauracemi jsme nakonec zašli do jedný hospody, kde dělali pizzu přímo na místě. dáváme si jednu velkou na půl a já dietní kolu. kolega chce obyčejnou, nicméně barmanka mu nerozumí (v tom bordelu se nedivím), tak dostává bacardi s kolou. no, ale vysvětlilo se to. pizza byla asi za 16 dolačů. a samozřejme byl i free refill. začínám si na to zvykat :-).

no, ale abych vás nenudil, pokračujeme cestou na sever. asi jsme byli jediní, kdo šli pěšky a ne v golfovém vozítku nebo na kole. podle mapy to vypadalo, že to je kolem míle, čož byla asi pravda. šli jsme kolem 3/4 hodiny. v parku byly glaciar grooves - rýhy vyhloubené ledovcem kdysi před pár (tisíci) lety. no, tak ted už víte, co ty šedý fleky na fotkách jsou. bohužel bylo fakt špatné světlo a nebyl čas čekat na večer, protože v 16:20 nám jela loď na další ostrov (který za to ovšem zas tak nestál, jak později napíšu).

ostrov, který následoval se jmenuje south bass island a městečko se jmenuje put-in-bay (mapa) a je to ostrov plný barů. většina se sem jezdí ožrat (ale jakmile vylezete s pivem ven z baru, dostanete pokutu 100 doláčů). a pak můžete ožralí jezdit v golfovém vozítku (tolerance v ohiu je 0.8 promile). další loď jela v 19:30 a ožírat se nám nechtělo, tak jsme vyrazili k monumentu, prý druhý největší ve státech.

protože inzerovaná viktoriánská vesnička byla jen hromada barů (=nuda), vydali jsme se aspoň na západ na pláž (south bass state park). opět jsme byli za exoty, že jdeme pěšky (aspoň si to myslím). na pláži nebylo nic zajímavého, ani maják, který měl být jižněji jsme neviděli. protože byl pomalu čas vyplutí vyrazili jsme zpátky. teď si říkám, že jsme měli zkusit jít dál od barů třeba bysme tu viktoriánskou vesnici našli :-). na večeři jsme se stavili v dairy queen, žrádelně typu mekáč. přes své pojmenování zrovna moc mléčných výrobků nenabízí - zmrzlinu a možná shake :-). dal jsem si foot long (hot) dog - asi 30 centaku dlouhý párek v rohlíku. neměl jsem pravítko a vytahovat penis na verejnosti se mi nechtelo, tak jsem jim holt musel věrit. k tomu obligátní dietní pepsi. bylo 5 minut před vyplutím, tak jsem to do sebe rychle nacpal a šel na loď. cestou zpátky jsme viděli celkem pěkný západ slunce. doufal jsem, že aspoň slunce zespodu rozzáří mraky, ale vono prd. tak mám jen tyhle fotky.

zpátky jsme jeli po dvojce (mapa), což je taková dálnice, asi jako d1. akorát není tak zničená. příjemné překvapení, silnice okolo clevelandu za moc nestojí (ani na české poměry). cesta zpátky trvala jen hodinu a tři čtvrtě, protože dálníce. nic zajimavého se nestalo, jdeme spát.

úterý, 4.9.2007

dneska vstáváme brzo, na tohle si nikdy nezvyknu (v 7:10 abysme byli v 8 v práci). protože jsme po víkendu unavení, nikam dneska nejedeme. na večeři se na doporučení stavujeme u číňana, dávám si malou porci z menu, ne z bufetu. je to levnější a malá porce je velká jako normální u nás. za 5 dolačů a 1.89 za kolu to ujde (kola s free-refil, už jsem se to naučil využívat, takže si dám dvě).

jediná zajímavá věc co se nám stala byla, když jsme byli tankovat. na pumpě máte stojany, do kterých rovnou vrazíte platební kartu, vyberete typ benzínu, natankujete a peníze se vám strhnou z karty. no a tady chteli ještě zip kód (psč). to se kolegovi nechtělo vymýšlet, tak jsme jeli jinam. po tom, co si kolega dosedl do auta, se nám v autě rozeřval alarm. tak nás chytil stihomam, že naše převelice chytré auto děla bordel kvůli psč. no nakonec se ukázalo, že kolega při sedání nejak omylem zmáčkl čudl panic na klíčích (s pohlavní nezkažeností to opravdu nemá nic společného, je to spíš při krizových situacích, kdy se cítíte ohroženi. třeba bratry, kteří vám chtějí optimalizovat cash-flow odebráním přebytečné hotovosti). no jak vidíte, je to nudná historka, ale u popisu dne by toho bylo málo a vy byste mi za to nadavali.

středa, 5.9.2007

tak zas brzo ráno do práce. odpoledne se stavujeme v circuit city a best buy obhlednout elektroniku ke koupi. v záchvatu demence si málem kupuji film na dvd. naštěstí si uvědomuji, že existují regiony a že by mě to dvd doma nemuselo fungovat a kupuju tedy jen cdcka. v posledním okamžiku ještě zahazuju dvojdisk cd s dvd ze stejného důvodu. aspoň ušetřím. na večeři se stavujeme v blízkém bob evan's, podobné jídelně jako eat n' park. servírka si samozřejmě všímá přízvuku, přiznáváme se k české republice. ona je z rakouska. opakovat němčinu si nechci, pokračujeme v angličtině. dávám si kuřecí prso (jen jedno, mohl jsem si dát dvě, ale to jsem nechtěl, bylo to moc :-). k tomu bramborovou kaši a diet pepsi (nebo kolu? teď si dávám vždycky diet). 10,20 dolaru i s daní, dýžko 2 dolary. jedeme domů, zbytek večera smolím tyhle blbosti :-).

čtvrtek, 6.9.2007

dneska se vůbec nic nedělo, krom toho, že jsem konečně hodil na web první část téhle ságy. ještě nejsou fotky a dlouho nebudou. navíc to asi budu možná občas předělávat a doplňovat, čímž všechny donutím, aby si to četli znova a znova a znova a znova a ........

bwahahahahaha!!!! (smích zavilého zločince)

na večeři jsme byli zase v eat n'park, dal jsem si tresku s opečeným bramborem ve slupce. k tomu vám dají máslo a smetanu, takže naříznutý brambor rozpůlíte, přidáte máslo a smetanu a máte dobrůtku. ani mac gyver by to lépe nesvedl. plus obligátní dietní pepsi, celkem 11 dolaru s daní a nějaký to dýžko (2 dolary, páč byla celkom fajn). večer připisuju do deníčku a upravuju fotky.

pátek, 7.9.2007

darren nás pozval na oběd tak vyrážíme do pěkné restaurace spojené s pivovarem ve willoughby (mapa); kousek od hotelu. k obědu si dáváme bramborovou pizzu, protože to znělo zajimavě a podle ingrediencí v tom nebylo nic špatného. celek také nechutnal nijak špatně, ale když o tom zpětně přemýšlím, neměl jsem to jíst všechno. uf. k pití jsem si dal nějaký černý pivo a protože jsem neřídil, mohl jsem si dát dvě. darren platil za všechny, to bude vejvar na dietách :-).

po práci jsme zajeli zase do willoughby, měla se tu konat nějaká pouť. po příjezdu jsem se jal fotit downtown, protože to tam vypadalo celkem pěkně. pouť byla jen o trošku větší, než pouť v nové vsi (tzn. celkem malá, viz fotka). ale narozdíl od ní tady nabírali mariňáci opilé mladíky. vzhledem k jejich úspěchům v iráku tam zrovna narváno neměli. usoudili jsme, že tady se asi zdržovat nebudeme a protože byl čas večeře, vydali jsme se hledat něco k snědku. v místě jsme nic nenašli a tak jsme zkusili bagetárnu kousek od hotelu. dal jsem si kurecí. projeli ji pecí a abych se nenudil, přidal jsem si navrch pár jalapeños. nepálily. celkem to bylo asi 6 dolarů něco. pak jsme se vydali do hotelu, připravit se na zítřejší cestu.

sobota, 8.9.2007

vyrážíme kolem půl osmé, protože k národnímu muzeu vzdušných sil armády spojených států (national museum of the united states air force). to je poblíž daytonu (mapa), a 221 mil daleko od hotelu (přesná vzdálenost zjištěná při dojetí, cesta). cestou se celkem nic zajímavého nestalo, až na to, že jsem se dozvěděl, že ježíš existuje.

samotné muzeum a parkování je zdarma. česká duše zaplesala. muzeum se rozkládá ve třech velkých hangárech na wright patterson air force base (mapa) a pečlivá prohlídka určitě zabere víc než den. já to ale chtěl stihnout všechno a ještě jsem to musel dokumentovat, protože bych jinak byl bit tou naší šílenou famílií ;-).

první světouvou válku jsem spíš proběhl, ale stihl jsem si i prohlédnout nějaké detaily, které se ovšem moc nedaly fotit. bylo tam strašně málo světla a proto omluvte mizernou kvalitu některých fotek. snažil jsem se rozmazané přefotit, ale ne vždy se to povedlo nebo to display neodhalil.

druhá světová válka byla zajímavější (alespoň pro mě, protože jsem poznal jedno, dvě letadla) a hlavně trochu lépe osvětlená.

v mezičase jsem zaskočil do imax kina, kde jsem měl koupený lístek na film o hrdinném kapitánu korkorán....eh strattonovi. co se týče filmových záběrů, ty byly skvělé a zajímavé. hlavně zpomalené záběry útoku a-10 tank killer (zabiják tanků) a jejich rotačních kulometů s kadencí 3,900 ran/minutu z pohledu cíle. to bylo jiskřiček při trhání pancíře :-). nebo záběry z řízení boje z paluby awacs, kde operátoři vidí trojrozměrné obrázky z bojiště.

jinak byl film genderově vyvážený. byly tam pilotka sedající do letadla se jménem kapt. jim neco, další skládala bombu s nalakovanými pěstěnýmy nehty. jo já vím, v armádě ženy pracují a mě to vůbec nevadí, ale aspoň tam nemuseli dělat takový okatý chyby ;-). no, jak řekl kolega: "sice je to míň blbý, než sovětský filmy, ale je to pořád ještě blbý". no nic, zpátky do muzea. chtěl jsem si dát něco k obědu, ale kolega mě odstrašil vyprávěním o kvalitě místních hamburgerů. kupuju si jen vodu a vyrážim ven ji vypít protože do muzea se s jídlem ani pitím nemůže.

venku me vítají hláškou, abych v zájmu vlastního bezpečí neběhal. nevím, jestli proto, že se tu nějaký američan rozběhl a v, pro něj nezvyklé situaci (běh), zakopl a upadl a následně žaloval muzeum za újmu na zdraví. nebo proto, že někde za bukem sedí snajpr a hlídá, jestli někdo nechodí kam nemá. nicméně neběžím, pouze jdu rychle. ono to ani nejde, protože venku je velké teplo a smrdí tu asfalt. fotím pár letadel, dopíjím vodu a můžu se tedy vrátit zpátky.

další sekce je věnována korejské válce, vietnamské válce (válka v jv asii) a moderním letadlům. ty byly osvětlené ještě lépe, také tu byly opravdu velké letouny a tak prohlídka trvá méně času.

sekce studené války vítá pěknými dobovými figurínami a proprietami. taky je tu spousta velkých letadel. krom těch ze studené války tu jsou ještě letadla z pouštní bouře (desert storm), z období po studené válce, moderní letadla (spíše futuristická) a ostatní nezařazená letadla.

v poslední části jsou ukázky mezikontinentálních jaderných raket a sekce věnované dobývání vesmíru. ještě se můžete dostat na balkón, odkud si můžete prohlédnout sekci studené války trochu z výšky (a zábradlím si pomoci když je člověk idiot a nedojde mu, že v muzeu je tma a že si měl půjčit stativ).

bližší informace a technická data o dalších exponátech najdete tady. doporučuju se kouknout.

zavírají v 17:00 a při vyjití nás čeká předpovědí dlouho slibovaný déšt. protože parkujeme celkem daleko, do auta se dostáváme středně těžce zasaženi. déšť se nám v přestávkách vrací celou cestu. cestou zpátky se stavujeme v restauraci bob evan's poblíž columbusu. dávám si rybí fílé obalené v bramborovém těstu a opečený brambor. a zas kolu, dietní. celkem 10.20 plus 2 dolary dýžka. vracíme se někdy kolem půl desáté.

neděle, 9.9.2007

dneska je ošklivo, trochu víc než včera a tak vyrážíme "jen" do clevelandu (resp. do metro-area, protože cleveland je jako každý město roztahaný. těžko uvěřit, že populace města je jen 500 000). muzea v neděli otvírají ve 12, takže máme čas se vyspat. kolem pul dvanacté vyrážíme do tzv. university circle (mapa), univerzitního kampusu kousek od centra města, ve kterém jsou i muzea. využili jsme chvíle kdy tolik nepršelo a fotili jsme chvíli venku. zatažené nebe nestojí za moc a navíc jsme měli hlad, tak jsme se vydali hledat něco k snědku. nechali jsme si poradit v muzeu a zašli do cleveland muzeum of natural history, ve kterém shodou okolností je "restaurace" (spíš hamburgrárna). nechal jsem si udělat grilované kuřecí prso (výhoda byla, že jsem viděl jak se mi děla, nevýhoda byla, že to chvíli trvalo). k tomu cibuli a na plátek sýra, lehce rozpečený. to celé v žemli s dietní pepsi. cenu si nepamatuju, ale bylo to kolem 6-7 dolarů.

western reserve historical society provozuje expozicí více, já se chystal do crawfordova muzea (mapa). má asi 200 exponátů aut a nějaká letadla. vstupenka je za 8.50. dostal jsem se na ni i do nějakých jiných prostor (resp. mě z nich nikdo nevyhodil :-)). banda irů tam měla nějakou akci, takže jsem si tam připadal trochu divně, ale naštěstí byli jen v jedné místnosti (bohužel u impaly, takže jsem ho nemohl přefotit, což jsem chtěl udělat, když mi zbyde čas. nechtěl jsem nic prošvihnout). no, nebudu to rozkecávát, nechám mluvit fotky.

vevnitř jsem se zdržel; zčásti proto, že pršelo a pak jsem se snažil donutit foták, aby fotil jak chci já. když se mi to jakž takž povedlo, tak mi plány zhatili irští důchodci jak jsem psal výše. když přestalo pršet, šel jsem zpátky. cestou na mě drze koukal veverčák, skoro jako by mi chtěl dát přes ústa. škoda, že jsem měl schovaný foťák. bylo celkem brzo, půl páté, tak jsme se vydali do parmy (mapa, cesta) na nákupy.

z parmy nás překvapivě brzo vyhnali (kolem 18. nebo 19. hodiny, asi proto že byla neděle). tak jsme se vydali do hotelu.

pondělí, 10.9.2007

pracovní den. oběd jsem dneska vychytal pěkně, velký čtvercový kus pizzy se salámem a zeleninou za 1.99$ :-). po práci se vydáváme do číského bufáče na večeři. dávám si kuřecí s kari, cibulí a rýží, opět za obligátních 4.99 za porci. a dietní pepsi. kolega si dává bufet a postupně se čtyřikrát vrací pro jídlo. tady nás příště rádi neuvidí. najedení se vydáváme do sámošky s počítačovými součástkami. regály s disky, pamětmi atd. i kdyby jsme si nic neměli koupit, tohle vidět celkem stojí za to, no ne? :-) nic neupoutává moji pozornost, snad krom her, a tak si kupuju alespoň led baterku (teda svítilnu) a potěšeni se svým nákupem se vracíme do hotelu. cestou jsem se jeste stavil v giant eagle, což je taky taková sámoška jen se žrádlem. při placení ze sebe úspěšně dělám idiota, který neví, jestli má debetní nebo kreditní kartu.

prodavačka (po pár marných pokusech): "máte tam logo visa, takže máte kreditku." (ty pako z východu)

ponaučení: až budete ve spojených státech, i když máte debetní kartu, vždycky jím říkejte nebo zmáčkněte čudl, že máte kreditní. česká debetka s pinem tu nějak nefunguje.

úterý, 11.9.2007

dneska nás čeká poslení celodenní školení. po jeho úspěšném absolvování se vydáváme fotit do university circle. dneska se totiž k odpoledni udělalo pěkné počasí a nebe je pokryté krásnými bílými mraky. zcela trapně a megaamatérsky nasazuju polarizační filtr, "abych měl hezčí mraky."

večeři si bereme jen rychlou v bagetárně u hotelu, stejnou jako minule, jen bez pepsi. kolega si jde pro foťák, já si vychutnávám bagetu. pak už hurá k univerzitě. počasí drží, fotíme jako zběsilí.

středa, 12.9.2007

náš pracovní pobyt se krátí. po práci tedy vyrážíme ukojit konzumní potřeby. večeři si dáváme v bahama breeze (satelit - červená budova uprostřed), lepší restauraci (čemuž odpovídají ceny :-) - ne, zas tak drahé to není). dávám si kuře na grilu (přesně to je margarita chicken, co si pamatuju tak tam byl i panák tequilly - v jídle a ne k tomu, škoda) a k tomu "bramborovou kaši" (mashed potatoes, rozmačkaný brambory i se slupkama). k tomu dietní kolu. s daní a dýžkem kolem 18 dolarů.

pak jsme vyrazili do beachwood place mall (mapa), mají tam jen hadry. předtím jsme se zdrželi v blízkém obchodě s knížkami a cd, takže jsme měli jen necelou hodinu, což je málo. no, ale aspoň jsme si užili mall při zavírací době a dobrodružnou cestu ven přes technické místnosti. prostě jsme chtěli ven, tak jsme šli po cedulích exit. ty ovšem vedly do prostor pro personál a na nakládací rampu. ale ven jsme se dostali. zítra nás čeká předposlední pracovní den.

čtvrtek, 13.9.2007

předposlední den v práci byla prezentace pro manažery. naštěstí jsem nemusel nic přednášet :-). odpoledne jsme vyrazili do mentoru, do mallu rychle nakoupit nějaké věci, než pojedeme. k večeři jsem si dal pizzu a česnekový rohlík a dietní pepsi. po nákupech jsme na hotelu balili a psychicky se připravovali na zítřejší cestu.

pátek/sobota, 14/15.9.2007

v práci nás čeká shrnovací meeting a pak nás darren zve na oběd (resp. se netakticky zmiňuje, že má oběd s příbuzným tak se přidáváme). zajeli jsme do legacy village (mapa), kousek od beachwoodského mallu. dal jsem si lazaně a salát (v ceně). měli tam moc dobrý chleba jako předkrm. seděli jsme venku, ale bohužel ne pod slunečníkem. bylo nejméně 25°c a slunce pěkně pálilo. free-refill se opravdu velice hodil. stálo to určitě do 15 dolarů, víc ne. na stůl nám omylem "vrátili" cizí kreditku, mohli jsme jíst zadarmo :-). ale dneska platila firma, tak nebyl důvod.

kolem 13. hodiny vyrážíme vrátit auto. po 271 na jih a pak po 480 na západ (cesta). samozřejmě, výjezd 9 na 480 spravují (totéž se nám stalo na 90, když jsme se jednou vraceli do hotelu). co se dá dělat, sice na to vůbec nemáme čas, ale uděláme si malou objížďku. nemáme dobrou mapu, ale to nevadí, cestu jsme našli (díky černé magii). celkově jsme s autem najezdili tak 1800 mil. necháme se dovézt na letiště, letenky si tiskneme sami (kolegovi pomohl personál a já si to pak tiskl sám s jeho radami a z toho, co jsem odkoukal). kufr vážil 35,5 kila. procházíme maratonem bezpečnostní kontroly a jdeme na naši gejtu (gate) k letadlu. letíme jen chvilku (3/4 hodiny) na západ do detroitu. odtud letíme airbusem 333 do amsterodamu. asi nejlepší letadlo za obě cesty. televize jsou v opěradlech předchozích sedadel a tak si každý může vybrat svůj film. já se koukám na fantastickou 4: návrat silver surfera, surfs up a pulku ocean's thirteen. špatně jsem si spočítal, kdy mám jít spát (zapoměl jsem na posun o 6 hodin). ale stejně si myslím, že bych nespal. v amsterodamu čekáme kolem 2 hodin. čsa má půl hodiny zpoždění (protože neletěl hrach, ale nějaká bloncka. <rejp>ačkoliv inteligence stejná :-)</rejp>).

do prahy tedy přilétáme o půl hodiny později, další tak půl hodiny čekáme na zavazadla. jsou naštěstí v pořádku. vyrážíme ven a loučíme se. ve 12:08 vyrážím autobusem 119 do víru "velkoměsta".

shrnutí
nacestováno autem:~1800 mil
nacestováno letadlem (tam):~4451 mil
bez spánku (tam):22 hodin
nacestováno pěšky:míň než 10km :-)
navštívené státy usa:ohio, pensylvania, new york
nacestováno letadlem (zpět):~4451 mil
bez spánku (zpět):32 hodin

zpět